Domácí Sport Ledové mraveniště

Ledové mraveniště

236
0
Sdílejte

Hokej je prima!

Když se zrovna na olomouckém hokejovém stadionu neprohání tým Mory Olomouc při tréninku nebo zápasu, patří kluziště jiným aktivitám, jako jsou veřejné bruslení nebo tréninky krasobruslení. Stále častěji se ale do ledu ostře zakusují i nože malých nadějí, kterým budeme jednou u televize držet palce během hokejových šampionátů. Talent ani chuť do hry malým hokejistům nechybí.

Autor: Jakub Wittka Foto: Tomáš Loutocký

Středa, půl páté podvečer. Poloprázdné parkoviště před zimním stadionem se začíná plnit auty. Vystupují maminky a tátové, za nimi pak děti, které na první pohled vypadají mírně komicky – vycpané hokejové kalhoty, přilba na hlavě, chrániče ramen. Drtivá většina dětí, a to hlavně v doprovodu maminek, už má skoro kompletní hokejovou výstroj na sobě dříve, než vůbec vstoupí na stadion. Otcovský doprovod vypadá leckdy stejně, i když jsou k vidění i tátové, kteří táhnou velkou sportovní tašku na kolečkách, přičemž synové cupitají nedočkavě před nimi. Jeden se dokonce veze na tašce a pobízí tátu k větší rychlosti. Na parkovišti zatím máma s blonďatými vlasy marně přemlouvá svého napůl vystrojeného syna, aby slezl ze střechy auta. Má jinou zábavu, zahřívá se provoláváním hesla „Heja! Heja! Mo – ra – via!“ Inu, hokejové geny se leckdy nezapřou.

Velké ledové mraveniště

Po příchodu k ledové ploše vás překvapí, kolik dětí se tu prohání. Pod vedením pěti trenérů se tady učí bruslit, zacházet s hokejkou a kouzlit s pukem bezmála šedesát dětí různého věku. Trenéři je rozdělí do pěti skupinek, každá z nich má prostor v určité části ledové plochy.

Mé poznámky, že se kluziště proměnilo ve velké mraveniště, se chytne jeden z trenérů mládeže, Slobodan Rusko původem z Chorvatska, přezdívaný mezi rodiči i dětmi Boban. „Vždycky tomu ale tak nebylo, dětí bylo málo, mládežnický hokej v Olomouci byl ještě před pár lety dost velkou katastrofou,“ sděluje mi až překvapivě čistou češtinou Rusko. Těžko se tomu věří, vždyť ledová plocha je narvaná k prasknutí. „Před pár lety bylo vedení apatické vůči volání po tom, aby se kladl větší důraz na hokej mládeže. Neříkám, že to je jen problém olomouckého hokeje, stejná situace panovala i v jiných hokejových klubech,“ vysvětluje.

Právě Slobodan Rusko a lidé kolem něj se rozhodli, že s mládežnickým hokejem v Olomouci něco udělají. Otázkou ale bylo, kde začít. Slobodan se proto začal informovat, jak to funguje v klubech, které na tom tehdy byly lépe. „Nestydím se říci, že jsem se inspiroval i v takových městech, jako byl třeba Přerov. Tam měli v té době hodně dětí, kvalitní zázemí, dobré trenéry a oporu ve vedení přerovského hokeje. A když to šlo v Přerově, proč by to nemohlo jít i v Olomouci?“ říkal si Rusko.

Začal tedy jednat. Zavázal se před vedením olomouckého hokeje, že do tří let postaví olomouckou hokejovou mládež na nohy. Úspěšně oslovil Odbor školství, ve svém volném čase pořádal turnaje, v zimě zase třikrát týdně trávil zadarmo dvě hodiny na ledové ploše Dolního náměstí, kde učil děti bruslit. A fungovalo to i jako skvělý nábor, některým rodičům vysvětloval, že by jejich dítě mohlo být talent na hokej. To vše s vidinou, že jednou uvidí vzkvétající olomouckou hokejovou mládež.

Dnes pomalu začíná sklízet zasloužené plody své dřiny. S ročníkem 2006, tedy s osmiletými hokejisty, navštívil turnaj v Hradci Králové, který vyhráli. A to tam byly týmy s takovou líhní talentů, jako jsou Pardubice, Hradec Králové, Slavia, Sparta nebo Jihlava. „Těm mladým to po hokejové stránce zase až tak moc nepřinese. K nezaplacení je ale ten pocit, že můžou být součástí něčeho velkého, tedy turnaje, kde reprezentují svůj domácí hokejový klub a Olomouc. A když to naši kluci vyhráli, jejich nadšené pohledy mluvily za vše. Ano, i emoce jsou pro formování budoucího hokejisty důležité,“ podotýká Rusko.

Často slýchával, že hokej je drahý sport. „Ano, drahým ale začíná být až u hokejisty pokročilého věku, řekněme v plnoletosti, kdy se vyplatí investovat do pořádného vybavení. Do té doby je olomoucký hokejový klub připravený lidem veškeré vybavení půjčit. Měsíční příspěvky jsou také mizivé, tři sta korun za měsíc do deseti let věku,“ říká mládežnický trenér.

Talentů je hodně

Trénink právě začal, přes šedesát dětí se dá na vratkých nohách do pohybu. Na tribuně a střídačkách zatím své ratolesti povzbuzují rodiče. Maminka kousek ode mne sykne pokaždé, když její čtyřletý synek spadne buďto vlastním, nebo cizím zaviněním na ledovou plochu. O malého hokejistu se ale nebojí, ví, že to k hokeji patří. „To syknutí je spíš takový reflex, je o něj na ledu díky trenérům a výstroji dobře postaráno. Když se do pěti vteřin zvedne, jsem si jistá, že z toho bude maximálně modřina,“ ubezpečuje mne maminka.

Trenér Rusko má v rozpoznávání talentu jasno: „Hokejový talent se dá ve většině případů poznat i ve velmi nízkém věku. U všech dětí, které mám na starosti, tak nějak vím, jestli se na hokej hodí, nebo je to pro ně jen přechodná stanice k jinému sportu. Poznám to nejen díky obratnosti a rychlosti, ale také podle toho, jestli to dětem takzvaně „pálí“. Tam je pak velký předpoklad, že jednoho dne bude velký hokejista schopný tvořit hru,“ říká Rusko.

Ideální věk na start hokejové kariéry je podle něj mezi čtyřmi a pěti lety. Tělo dítěte je v tu chvíli už dostatečně připravené na hokej, odpadá i častá obava, že by se dítěti zhroutila klenba nohou v důsledku stání na bruslařském noži. „Dnes platí, že čím dříve dítě nastoupí, tím spíše se může stát profesionálním hokejistou. Je jen málo těch, kteří začnou s hokejem v deseti a dotáhnou to až mezi profesionály, i když i takové výjimky se najdou,“ míní Rusko.

Děti je navíc dobré v hned od začátku učit přirozené autoritě, což zužitkují i v životě za zdmi ledové arény. „Myslím si, že hokejoví trenéři, ať už já či mí kolegové, dokážeme dětem tuto autoritu vštípit. Mám za to, že nejen hokej, ale obecně jakýkoli sport, jim dokáže pomoci v  dospívání a přemostit pubertu systematičností a láskou ke sportu. Není nic horšího, než děti potulující se po nákupních centrech nebo sedící doma u počítače, zatímco by mohly klidně dělat nějaký sport,“ podotýká trenér Rusko.

Ten dělá to, ten zas tohle

Na ledu už je trénink v plném proudu. Zatímco mezi modrými čarami vprostřed hřiště ti nejmenší sotva bruslí, na pravé straně už děti školního věku hrají regulérní hokej. Ti „prostřední“ se zrovna učí, každý se svou hokejkou a pukem, obratnosti formou různých cvičení naordinovaných trenérem.

Tréninky nejsou zaměřené jednostranně, trenéři mají připravenou celou škálu zábavných cvičení, při kterých děti protáhnou každý sval v těle. Dřepy, překračování různých překážek, hrají dokonce i mně známé hry na „rybičky a rybáře, zamrzlíka nebo na sochy.“ „Hlavní je, aby je to bavilo. Ve svém věku vnímají spoustu okolních vjemů, proto musíme trénink vést tak, aby nenabyly pocitu stereotypu,“ vysvětluje Slobodan Rusko.

Tréninky však neprobíhají jen na ledové ploše. Jakmile v teplých jarních měsících ledová plocha rozmrzne, nastává letní příprava. „Během ní chodíme s dětmi ven, hrajeme různé hry, jako pétanque, kopanou či vybíjenou. Je to pro ně příjemné zpestření, ať už díky klimatickým podmínkám, kdy většinu času trénují v chladném prostředí a najednou jsou na slunci, tak i ve změně pohybových aktivit,“ vyjmenovává Rusko.

Jediným nešvarem, který v poslední době trenér Rusko pozoruje, je závislost dětí na moderních technologiích. Chytré telefony nebo tablety pronikly i mezi malé hokejisty. „Je přísně zakázané, aby si na tréninky a do šaten tyto hračky nosili. Samozřejmě když je vytáhnou, nemůžeme jim je vzít, v takové době už nežijeme, ale důrazně jim připomeneme, že jsou tu, aby hráli hokej, ne, aby psali statusy na sociální sítě a hráli ten hokej na obrazovkách tabletů. Jediné, co jim dovolíme, aby si tímto způsobem krátili čas na soutěžích mezi zápasy, to jsme zase rádi, že si odpočinou fyzicky,“ uzavírá Rusko. Za ním se zatím prohání po ledě děti, spojující jedno – nadšení z hokeje, radost z pohybu a pocit, že ony možná budou chloubou českého hokejového národa.

Sdílejte
Předchozí článekBydlení je hra
Další článekArchitekt Točík

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here