Domácí Domov Šaty ve fejetonu

Šaty ve fejetonu

207
0
Sdílejte

Šaty dělaj člověka

Jít se mnou nakupovat je jako vyrazit si s ďáblem do pekla. Nikdy nemáte jistotu kdy, a jestli se vrátíte. Všichni to už o mně vědí, takže už se ani nesnažím někoho ukecat, aby šel se mnou na otevření nového nákupního centra. Je mi jedno, že je jich ve městě už sto padesát. Když to nehodlají stavět v lokalitě obývané zákonem chráněnými bobry, tak ať je tu těch obchodů, pro mě, za mě, klidně ještě dvakrát tolik. Čím hustější zástavba butiků, tím více prostoru k uplatnění mé shopaholické vášně.
Otevření nového obchoďáku je vždycky událost. Musíte se tam objevit, protože v následujících dnech se Vás budou všechny kamarádky ptát, jestli jste tam už byly s tím, že se samozřejmě předpokládá, že ano. Takže se v ten velký den pěkně vyfiknu, protože nejdůležitější je vyzařovat dojem, že tam patříte. Že jste s tím několikapatrovým nákupním světem srostlí, a že máte právo tam být. Kdo totiž nevypadá dobře, nemá právo nakupovat dobře vypadající věci. Ano, je to tak. Odzkoušeno a potvrzeno přímo na mé osobě. Vydala jsem se jednou nakupovat v domácím oblečení, neučesaná a nenamalovaná (ach ano, víckrát to už neudělám), protože jsem potřebovala skočit pro pár věcí k obědu. Nedalo mi to a cestou z potravin jsem se stavila do obchůdku s botami, abych omrkla novou kolekci. To ponížení si s sebou ponesu do konce života. Po snůšce rozpačitých pohledů ze strany prodavaček ke mně opatrně přistoupila jedna z nich, aby se mě s přehnaně shovívavým hlasem zeptala, jestli nepotřebuju nějak pomoct. Oči přitom nespustila z mého narychlo uvázaného drdolu a já se neubránila pocitu, že jediné, s čím by mi nejraději pomohla, je najít východ. Když jsem řekla, že chci ty krásné saténové lodičky ve třicet sedmičce, málem vyprskla smíchy. Podala mi je s výrazem, který se všech přítomných tázal, na co si to jako hraju. Neměla jsem u sebe hotovost, takže jsem odešla s tím, že se pro ně stavím zítra, pronásledována pohrdavě vítězným výrazem té botobáby.
Nemohla jsem ji nechat vyhrát, a tak jsem se příští den rozhodla pro pomstu ve stylu Pretty Woman. Vyzbrojila jsem se nejlepšími kousky ze svého šatníku, botami na vysokém podpatku a dala jsem si záležet na make upu. Vlasy jsem si stáhla do úhledného ohonu a vytáhla draze vypadající kabelku, která ve skutečnosti vůbec tak drahá nebyla. Když jsem takto sebevědomě vešla do té botárny, jako by se tam zastavil čas. Všichni se mile usmívali a prodavačky se kolem mě vznášely a předháněly se ve snaživosti. Já jsem neúnavně ohrnovala nos nad jedním párem bot za druhým, dokud jsem se nerozhodla s vrcholně znechuceným výrazem odejít. Dívaly se za mnou, jako bych jim zlomila srdce.

Mně se za rohem zlomil podpatek. To už ony naštěstí neviděly.

Sdílejte
Předchozí článekDejte létu šťávu
Další článekMichal Sýkora

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here