Domácí Kultura Street Art

Street Art

297
0
Sdílejte

Street art nejsou jen nevkusné čmáranice

Člověk při procházce Olomoucí nenarazí jen na historické skvosty. Pod nohy se mu může připlést i něco docela jiného. V minulých letech to byly panenky zalité do betonu a přebarvené kachličky. Nad hlavami nám visely boty a zdi byly plné polystyrenových balonků a hub. Poslední měsíce okupují Olomouc pro změnu černé kočky.

Nezáleží na tom, jestli je Olomouc historickým městem, nebo nikoliv. Podle ilustrátora a komiksového kreslíře Petra Nováka, který je známý pod pseudonymem Ticho 762, se v dnešní době v každém místě, kde žije větší množství lidí, musí zákonitě objevit někdo, kdo bude mít potřebu se podobným způsobem vyjádřit. Příznivější je k tomuto pouličnímu umění samozřejmě industriální prostředí, které Olomouci chybí. Ale ani historická podoba naší hanácké metropole nezabránila street artu v jeho rozvoji. A daří se mu i nyní.

Pokud zapátráte v paměti, určitě se vám vybaví barevné polystyrenové balonky a houby, nebo panenky v betonu, které před několika lety plnily centrum Olomouce a také stránky novin.  Za tímto a dalšími počiny stála tehdejší parta Crazy Crime, ve složení tří aktivních umělců z Olomouce a Šumperka a jednoho webmastera, který se staral o prezentaci skupiny na internetu.

V současnosti už skupina není aktivní. Ačkoliv pořád se ještě dají nalézt fragmenty jejich práce – zbytky balonků a hub, které přestály nepřízeň počasí a nájezdy vandalů a lidí, kteří si velice rádi pouliční umění odnášejí domů. A na rohu ulice Hanáckého pluku u náměstí Republiky se ještě nachází jedna grafika, zpodobňující fotoaparát.

„Na skupině Crazy Crime je názorně vidět, jak život postupuje a street artoví umělci přestávají být s přibývajícím věkem činní. Nedávno se ale v Olomouci objevila nová parta, která si podle tagů na zdech říká Cimbál. V tomhle případě se ale spíš jedná jen o drzé graffiti, které si nevybírá,“ upřesnil Petr Novák.

Ještě do nedávné doby to vypadalo, že po skupině Crazy Crime upadl street art v Olomouci do hlubokého spánku Šípkové Růženky. V ulicích se objevovala pouze tykadla, spojená s kauzou Romana Smetany a jeho následných napodobitelů a také graffiti. I když některé kousky měly street artové tendence. Sem tam bylo k vidění graffiti tvořené přes šablonu a v jednom případě šablonovité graffiti dokonce přišlo i s intelektuálním podtextem. Nápisy Prostor pro vaši reklamu na všemožných místech odkazovaly na nesmyslné zatahování reklam do veřejného prostoru, které ho hyzdí daleko více, než některými ze srdce nenáviděný street art.

Potom se ovšem na scéně objevili černí Mikešové, kteří rozčeřili stojaté Olomoucké vody. Objevili se nenápadně, jedna kočka za druhou a za krátký čas obsadili celé město. „Na těch černých kočkách je v průběhu měsíců patrný vývoj a úmysl. Zajímavé je, že nikdo netuší, kdo za nimi stojí. Velká spousta lidí si myslela, že kočky dělám já, nebo že ty lidi alespoň znám, ale opak je pravdou,“ dodal Ticho 762. Lidé se kočky oblíbili. Ovšem zdaleka ne všichni. Takže jednoho dne se začaly kočkám ztrácet uši, ocasy a celé hlavy, které jim někdo násilím ulámal.

Reakce lidí na pouliční umění se různí. Je faktem, že většina z nich si při spojení street art představí nevkusné čmáranice na fasádách historických budov, které mají s uměním společného jen málo. Podle Nováka lidé street art pochopí a přijmou, pokud se jim vysvětlí, že se jedná o formu umění a ne jen bohapusté čmárání. Záleží také na povaze street artového díla. Milé a jednoduché kočky si lidé zamilovali a vnímají je jako oživení města. Často jsou k vidění rodiče, kteří kočky nadšeně ukazují svým ratolestem, se kterými si vyšli do ulic Olomouce na procházku.

Jak už jsme zmínili, existuje i odvrácená strana pouličního umění. Jedná se právě o ty ošklivé, zbytečné a nic neříkající čmáranice, za kterými stojí převážně mladí lidé, kteří vezmou do ruky sprej a počmárají první zeď, která se jim naskytne, s myšlenkou, jací jsou velicí umělci. Pletou se. Nejsou to umělci, ale obyčejní vandalové, kteří nejenže postrádají vkus a cit pro umění, ale navíc si neuvědomují historickou hodnotu věcí, které „obšťastnili“ svými výtvory. Takové škody mohou být kolikrát nevyčíslitelné a bohužel také nevratné. Právě díky takovýmto individuím je pouliční umění postavené mimo zákon. Úřady, obzvláště ty v Olomouci, po těchto lidech nekompromisně jdou.

V Olomouci jsou ale i dvě místa, která se street artu blíží, ale úplně do jeho konceptu nezapadají. Prvním z nich je plocha za klubem S-Cube. (Sem informace doplním hned potom, co z mého zabedněného spolužáka a zároveň produkčního S-cube vykopu info, které mi slibuje už měsíc.)

V Denisově ulici stojí vedle Muzea umění Olomouc vysoká zídka, běžně označovaná jako ohrada. Po většinu roku na ní muzeum propaguje aktuální výstavy, ale objevují se tam i poutače na akce jako jsou festivaly Academia Film Olomouc nebo Vzáří. Tyhle poutače jsou vždy skvělým způsobem umělecky založené. V dubnu letošního roku se na ohradě objevilo množství komiksových kreseb, které vznikly jako pocta Kájovi Saudkovi. Mezi výtvarníky byl i Petr Novák alias Ticho 762. Mohlo by se tedy mluvit o prvku pouličního umění, ale je to komplikovanější.

„Pokud bychom ohradu chápali jako vstup do veřejného prostoru tvořený přímo na ulici, tak by se dala chápat jako street artový prvek. Problém je ovšem v tom, že celá akce byla organizovaná. Což street art nebývá,“ vysvětlil Petr Novák.

Street art je totiž svobodná, spontánní a živelná věc, která vzniká bez jakékoliv organizace a pouze z popudu člověka, který se chce nějakým způsobem vyjádřit.

Sdílejte
Předchozí článekMichal Sýkora
Další článekBydlení je hra

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here